Ve vzdáleností kolem 10,5 kilometrů, na jih od Ratiboře a 4 kilometry od Křanovic je položena vesnice Bojanov. Jedna z legend říká, že na místě, kde teď leží ves a sousední vesnici Wojnowice, rozehrál se velký boj, a vzpomínka o tom je právě názvech („boj“ a „voj“). Podle jiné verze do boje došlo mezi oběma vesnicemi. Pravda ale vydává se prozaická. Název pochází od slovanského jména, kdysi velmi populárního, Bojan, možná zakladatele nebo vlastníka vesnici.

První historická zmínka pochází z dokladu z 1313 roku, kde je vyjmenovaný rytíř Gerhard z Bojanova jako svědek. V pozdějším dokladě z 1358 roku ratibořská princezna Eufemie (Ofka) v testamentu vesnici s majetkem a „veškerými jeho příslušenství“ zapsala dominikánkám a chlapům věnovala svobodu. Po padesáti letech dar byl změněn na činže. Dříve - v 1370 roce – dominikánkami byl založen řádový konvent. V polovině září 1522 roku kníže Jan pronajal vesnici bratrům Janovi a Mikulášovi Klema z Elgot (Ligota). V roku 1595 vesnice měla 27 hospodářů a 7 domácích dělníků a vyhodnoceno jí (v roce 1607) na 6086 talárů. Nastupující léta přináší další změny vlastníků. V roce 1967 Bojanov spolu s Vojnovicemi a Lekartovem „vykoupil se z panování a činži“. Bylo to potvrzené 5 října v roce 1797 ministrem věci Slezka hrabětem Hoymou.

Během minulých let Bojanov byl místem selských povstání (1765, 1811, 1848), mnohých epidemií, požárů a povodní. Do největšího požáru došlo v roce 1863 a v roce 1879 vystoupila z břehů Cyna.

Je záhodno vědět, že na loukách mezi Bojanovem a Borucinem pravděpodobně noci 24 na 25 srpna v roce 1683 spála armada krále Jana III Sobieského, který šel chránit Vídeň. Aktuálně vesnice ma kolem 800 obyvatelů. Je tady 68 individuálních hospodářství o ploše 230,46 ha a také 163 nemovitý hospodářský majetek o ploše 333979 m2

Kostel svědectvím víry.

Kostel Krista Krále – byl postaven v letech 1928 – 1929 z podnětu faráře – kněze děkana Františka Janty. V presbytáři jsou nádherné mosaiky, udělané umělci s Kolína nad Rýnem v byzantským slohu, ukazující Krista Krále a dvanáct apoštolů. Oltář, který se nachází pod věži byl fundovaný Karolinou Moskvou. Stavební dříví předal kníže Lichnovský, zůstatek darovali obyvatele Bojanova a okolních míst. První Svatou mši odsloužil, 28 října v roce 1929, biskup Vojtěch, který také v tomto dnu vysvětil kostel.

Koncem druhé světové války byla poškozená věž a střecha. Obnovou církví vedl farář Janta. V roce 1950 zavěšeno dva nové ocelové zvony, ze kterých jeden v nedlouhé době praskl. Teprve 50 let později, v roce 2000, pověšeno nové zvony. První o hmotnosti 800 kg, jmenující se Kristus Král, fundovaný farníky, druhý, menší, o hmotnosti 420 kg, jmenující se sv. Hedvika, složila se rodina faráře – kněze děkana Ernesta Mateji na jeho výročí 40 let svěcení na kněze. Zvony vysvětil, 27 června v roce 2000, biskup Jan Baginský. Zajímavé je to, že se v kostele stále nachází malý zvon na věži z 1767 r.

V červnu v roce 1998 provedeno novou elektrickou a ozvučnou instalaci, obnoveno mosaiky a fasádu. V roce 1999 pomalováno vnitřek kostela a v roce 2001 pokryto novou střechu. Kněz Janta zvětšil stavbu farnosti a ohradil zděným plotem se stanici křížové cesty, jako dar farnosti po padlých vojácích z první světové války. Po smrtí (28 ledna 1963) kněze děkana Františka Janty, následujícími faráři byli: Antoni Hošek (1963 – 1966), Edward Wrobel (1966 – 1993), Stanislav Zapart (1993 – 1995), Ernest Mateja (1995 – 2007) a nyní Křištof Niebudek. Když navštívíte kostel, je záhodno všimnout si hlavní a boční oltáře: Svatého Ducha a Božské Matky a obraz Čęstochovské Marie Panny obdivované svatým Josefem a svatou Barborou, lidový krucifix z XIX století a lidově – barokní socha Krista Vzkříšeného z poloviny XIX století.

Škola a její historie

Přesné datum vzniku školy není možné ustálit. První věrohodný záznam pochází z roku 1790, a najdeme ho v „Kronice školy a obce Bojanów“ („Schul und Gemeide Chronik von Bojanow“), která pochází s konce XIX století. Dovídáme se z ní, že škola byla umístěna v malém dřevěném domku krytým slámou, a mající dvě místnosti. Jedná byla pro učitele a druhá na třídu. Augustyn Weltzel ve své „Historií Ratiboře…“ („Geschichte des Ratiborer…“), vydanou v roce 1896, píše, že kdysi děti chodili do farské školy v Bieńkowicích. Na druhou stranu z nepotvrzeného zdroje je známo, že v roce 1795 (25 let dřív od datu uvedené v „Kronice…“) se děti učili ve vlastní škole.

Tak či onak, domek byl nevelký, a v roce 1821 přikázáno jeho rozestavění. Stavěno tehdy novou, poschoďovou část. Dolů byla umístěna studovna, a v prvním poschodí učitelský byt. Takový stav zastihnul v roce 1828 učitel Lorenz Moczigemba. V roce 1829 přistoupeno do stavby nové budovy, který se teď nachází v ulici Borucké, který byl rozestavěn v roce 1843. Náklady na rozestavění ve výšce 3/5 uhradil dr. Kuhn, majitel Bojanowa, a obec zbytek.

Vzhledem na stále rostoucí počet obyvatel, a tedy i žáky, po deseti letech rokování mezí školní vládou, „pěstounem“ (kněz von Lichnovský), a obecní vládou, dne 14 července 1886 přistoupeno k stavbě nové školy na západním konci vesnici, u cesty do Krzanowic (nyní ulice Krzanowická/Polná). Slavnostní posvěcení budovy konalo se 14 října 1887, a už následujícího dne zahájeno učení. Nová škola měla dvě třídy, a chodilo do ní 120 děti.

V roce 1888, dosavadní jednotřídní škola byla přejmenovaná na dvoutřídní školu. Prvním vedoucím byl Ignatz Planetorz, a pomocným učitelem byl Josef Kőnighaus. V této době chodilo do školy 124 žáků, kterých rozděleno do dvou tříd – nižší a střední a vyšší.

V roce 1902 budovu rozestavěno a vedle školy se nalezlo místo na byty pro učitele a sídla vesnických organizaci. Byl to tak zvaný Obecní Dům (Gemeindehaus), který byl využívaný také pro vesnické zasedání, kurs vaření a ruční práce pro děvčata, sanitární stanice.

V roce 1926 zahájeno starání o další rozestavění budovy, které se setkalo s mnoha potížemi. Rozhodnuto přistoupit do stavby nové budovy naproti kostela, u dnešní ulici Raciborské. Nová škola obdržela jméno Landrat Dr Schmidt-Schule.

V roce 1927 pro chlapci, kteří ukončili osmou třídu přivedeno povinné (třikrát v týdnu) doplňovací vzdělání (Fortbildungsschulle). V přízemí „staré školy“ (Alte Schule) – tak nazýváno budovu v ulici Krzanowické/Polné – organizováno v roce 1935 mateřskou školku. V roce 1939 ustanoveno odbornou školu pro chlapce (Knabenberufsschule) a odbornou školu pro děvčata (Mädchenberufsschule).

Po reformě vzdělání, děti začínala vzdělaní ve stáří 6 let. Učila se ve třech etapách - třída mladší, střední a starší. Starší třídy vedl sám rektor-vedoucí školy. Školní rok se končil před Velikonocemi a začínal ihned po nich (do roku 1943). Vyučováno takových předmětů: náboženství, dějepis, biblické historie, čtení a vyprávění, psaní, počítání, geometrie, kreslení, gymnastika a zahradnictví. Od roku 1941 zavedeno do vzdělávání latinskou abecedu.

Přechod fronty zanechala trvalé náznaky, jako zničení celé vesnici. Velmi utrpěly budovy školy, s tým, že v trochu lepším stavu byla budova „staré školy“. A tam zahájeno vyučování v opravených dvou třídách. Žáků bylo 192, a dvou učiteli: Józef Jurczek a Helena Ginalska. 1 záři 1948 roku, odevzdáno částečně zrestaurovanou budovu v Raciborské ulici. V této době kromě přednášek didakticko-výchovných, škola vedla početné jiné formy doplňovacího vzdělaní nasměrované pro dospěle, m.jin. repolonizační kurzy (52 studenti), zemědělské přizpůsobení (26 osob), kurzy doplňující vzdělání, divadelní setkání, sportovní závody, působil sbor, který mezi jinými vystupoval na Sjezdu Demokratické Mládeže ve Varšavě.

W roce 1972 zahájeno rozestavění a modernizací školní budovy v ulici Raciborské. Tehdy přednášky probíhaly v klubovně (u Kocura). Proto taneční sál rozděleno přepážkou a tímto způsobem získáno dvě studovny; třetí byla umístěná na scéně. Kotelna sloužila jako kancelář a učitelský pokoj.

Zrekonstruovanou budovu odevzdáno v únoru 1974. Budovu zvýšeno o jedno poschodí, dostavěno sanitární místo a schodiště. Úhrnem bylo 13 místnosti v tom 8 studoven.

Dříve, 1 prosince 1973, školu pojmenováno jménem Adama Mickiewicza, obyvatele věnovali prapor, a místní školní vláda památní tabule. V letech 1976-1978 ve škole byly VII a VIII třída z Wojnowic a Borucina. Ve shodě s tehdejší školnickou reformou škola ta byla dozorovaná Obecním ředitelem v Krzanowicích a stala se pobočkou Svodné obecní školy v Krzanowicích. Byla snížená hodnost školy v ulici Raciborské z osmi tříd do čtyř, a potom do tříd I-III. V roce 2000 školu spojeno s mateřskou školkou, která utvořila Sdružení školno-předškolní. V roce 2004 se rozhodnuto o zrušení pracoviště (školu).

„Výše uvedený text byl zpracovaný na základě informačního prospektu „KRZANOWICE I OKOLICE CZYLI RZECZ O GMINIE“ napsaný Annou a Władysławem Płonka a vydaným Městským úřadem v Krzanowicích.