Název místa se vyvádí od lesa, boru. Je položena 13 kilometrů od Ratiboře a 2 kilometry od Křenovic. V zachovaných zdrojích je poprvé zmíněno v roku 1302, v dokladu Herberta z Folština. Vesnice a nacházející se tady dvůr Tvardavec, mnohokrát měnil majitele, na přiklad v roce 1377 majitelem byl Pešek z Kuchelné, a před rokem 1629 dvůr patřil Adamu Václavu Podsztackěmu, kterému také patřil Boleslav. Pozdější majitele to mezi jinými Konrad Herzog (od roku 1407) a rodina Schelich, která prodala ves Mikulášovi z Křenovic. V roce 1679 ves stala se majetkem Karela Maximiliana Lichnovského, majitele Chuchelné, Piště, Boleslavi a Ovsiszcz. Dvůr před rokem 1629 byl vlastnosti Adama Václava Podsztackěho, až konečně vrátil se k Lichnovským.

Kostel jako svědectví víry

Historie kostela sv. Augustina je relativně krátká, má kolem sto let. Až do jeho postavení obyvatele patřili do farnosti sv. Václava v Křenovicích. Z podnětu zdejšího faráře kněze Augustina Quittka v roce 1899, v souhlasu s místní obecni vládou, byla vytvořena kostelní správa. Její předsedou se stal kněz Augustin Quittek, místopředsedou Franz Kašny a Franz Handzlik, a členy byli: Jakub Gajda, Franz Nowak, Josef Kutsy a Nikolaus Foitzik. Dříve, v roce 1894, hrabě Lichnovský věnoval vesnici 6 jiter půdy. Na tomto místě postaveno školu, kostel, faru a hřbitov. Nadto hrabě Lichnovský předal v letech 1905 a 1906 dar ve výšce 15 000 marek. Stejnou částku sebrala farnost. Provedeni projektu kostela pověřeno Augustinu Klimankovi, a zednický a tesařský mistr Josef Holuschka z Benešova, byl zodpovědný za proběh stavby chrámu a fary.

Na jaro roku 1904 zahájeno vypalováni cihel. 28. Srpna 1904 (v dnu sv. Augustina) byl uložen základní kámen pod stavbu chrámu, a na jaro roku 1905 kostel byl postaven v surovém stavu. Slavnostního posvěcení kostela a hřbitova, provedl 3. dubna roku 1906, kněz děkan Kameradek, a farářem se stál kněz Josef Holubka (povolaný olomouckým biskupem, písmem z dne 20 března roku 1906). Pravděpodobně byl kostel vysvěcen biskupem teprve 22 července 1908, u příležitosti návštěvy sloučené s konfirmací. Bohužel ve farní kronice o tom nezmíněno.
Hlavní oltář, vykonaný v Kolíně nad Rýnem, fundoval kněz Quittek. Boční oltáře vykonáno v Olomouci, a stanice křížové cesty v Ratiboři. 20 dubna roku 1913 Franz Kaschny obdržel papežské vyznamenání „Pro eclesia et puntifice“.

Škola a její historie

Na základě zdrojových dokladů zjištěno, že už w XVIII století 30 žáků z Borutina (Borucina) chodilo do farní školy v Křenovicích. Na začátku XIX století v Borutině provázeno učení v místní hospodě, a učitel Braschke z Křenovic dorážel sem dvakrát v týdnu. První školu postaveno v roce 1822. Její mecenášem byl hrabě Karel-Max von Lichnovský. Tehdy byl zaměstnaný Johan Stajka – první stále placený učitel. Zanedlouho, s koncem XIX století, protože studovny byli moc malé, a nebylo místo na školní hřiště, tehdejší vzdělávací vláda uložila stavbu nové budovy. V roce 1892 byla vytvořena iniciativní skupina, která se starala o stavbu nové školy, pod patronátem hraběte Lichnovského, který uhradil 1/3 nákladů stavby nové školy a dál dřevo ze svých lesů. Daroval také místo na novou školu. Zbytek nákladů vyrovnala obec.

Stavbu školy zahájeno v roce 1898. Práce rychle probíhala kupředu. Stavbu ukončeno na jaro roku 1899. Vznikla škola dvoutřídní, spolu s dvěma byty pro učitele a hospodářskými místnostmi. Její posvěcení proběhlo 3 dubna 1899. Prvním ředitelem se stal Adolf Schuppik. Od roku 1903 už bylo v Borutině  zaměstnaných třech učitelů, a w roce 1910 – čtyřech.

Po druhé světové válce organizátorem polské školy byl Robert Lukas. Vzdělání zahájeno v roce 1946. Až do školního roku 1959/1960 pracovalo zde čtyřech učitelů, od roku 1964/1965 – pět, a následně – sedm. Kvůli utvoření osmé třídy v roce 1967, zhoršili se místnostní podmínky. Učení probíhalo na tři změny a trvala do 17:00. V sedmdesátých letech proběhla kapitální renovace obou budov. Vznikla dvě zvláštní pracoviště – mateřská škola, a základní škola. Během renovace žáci chodili do školy v Bajanově a Křenovicích. Renovační práce zahájeno 10 června 1976, a modernizovanou budovu školy předáno 10 ledna1978. Měl 10 místnosti, v tom 6 školních tříd, nové schodiště, sanitární zázemí a ústřední topení.
V této době byly utvořeny svodné obecní školy.
Základní škola v Borutině se stala filiálním místem Svodné obecní školy v Křenovicích. Sníženo také počet tříd z osmi do šesti. Žáci tříd VII a VIII museli chodit do školy v Křenovicích. Od září 1987 filiální místo přetvořeno na samostatnou školu o stejném počtu tříd. V letech 1988-1992 proběhla další rozestavení školy, její kubatura se zvětšila dvakrát. Vznikla tělocvična se sanitárním zázemím, dvě pracovny a šatna. Modernizováno také kuchyň a kotelnu. 29 května 1989, pojmenováno školu jménem Janusza Korczaka. V letech 1990-1999 Základní škola v Borutině byla osmitřídní. Následkem reformy osvěty v Borutině utvořeno šestitřídní školu, a v roce 2003 do budovy školy přenesli mateřskou školku a utvořeno školno-mateřskou skupinu škol (Zespół Szkolno-przedszkolny).
Škola má 6 učeben, tělocvičnu, knihovnu, hřiště, a dětské hřiště. Hodiny k dispozici ředitele určeno na přednášky sportovního kroužku, počítačového, matematického, anglického kroužku, vokální skupiny a regionální a umělecké výchovy.