Vesnice položená 7 km od Raciboře, populární díky mezinárodnímu hraničnímu přechodu mezi Polskem a Českem. Na tomto území nalezeno stopy pobytu lidi z období paleolitu. Naleziště pochází z prvních období našeho letopočtu (období římských vlivu), svědčí to o tom, že na tomto území existovala osada przeworské kultury. Bohužel se nezachovaly žádné informace týkající se vesnici z období středověku i pozdějších staletí.

W XIX století vystavěno v Pietraszyně kaple sv. Barbory, mezí jinými díky fundaci Jana Trulleya, jako poděkování za obdrženou laskavost.

Ves nyní obývá kolem 390 obyvatel. Existuje 58 individuálních zemědělců o rozsahu 380,73 ha a 47 zemědělských nemovitosti o rozsahu 92610 m2.

Kostel svědectvem víry.

Z historických zápisku vyplývá, že v roce 1652 Pietraszyn byl připojený do farnosti v Sudicích. Komu patřil dříve – zdroje mlčí. Tento stav trval skoro 300 let, do roku 1925.

Odloučení Hlučínska od raciborského okresu a připojení jej do vzniklé Československé republiky, způsobilo to, že od roku 1925 nejbližší farnost a kostel byly po druhé stráně  hranici. Nemáme žádné informace, zda v roce 1884 byl jakýkoliv posvátný objekt. V výše uvedeném roku byla postavená, díky fundaci obyvatele Pietraszyna Jana Trulleya, kaple.

V kapli mše svate, byly nepravidelně, a nevýhodnosti spojené s účastnictví ve mší v Krzanowicích, způsobily, že se obyvatele Pietraszyna rozhodnuli postavit kostel. Začali hledat vhodné místo, na kterém je možno umístit hřbitov a kostel. Za nejlepší místo uznáno pozemek Teofila Ternki, který koupeno za 1500 marek. Další činnosti bylo postavení kostela. Ves, díky obyvatelům, získala státní dotace ve výšce 30 tisíc marek. Tato částka se zvětšila o následné 3000 marek napočítaných úroku.

V roce 1929 zahájeno svážet stavební materiál. A rok později posvěceno základní kamen. Stavební práce byly vedeny Františkem Sichmou, a státní dozor vedl Hellerman. Vyrobení oken a stropu pověřeno truhlářskému mistrovi Slwikovi z Krzanowic.

Podstavec oltáře uděláno z mramoru sehnaného z Opavy. Socha sv, Barbory v hlavním oltáře, a rovněž boční oltáře, jsou autorství Rostka z Raciborze.

Přes státní dotace, stavba a vybavení kostela ne byly by možné bez podpory a fundaci obyvatel. Kazatelna a monstrance fundovala Jozefa Gotzman, baldachýn – Wyschony, hřbitovní kříž – Jan i Anna Kupkoví, křtitelnici – Antoni Herber, prapory – Adolf Kreis, procesní svítilny – Wilhelm Bartusch, oltář Srdce Jezusa – Karol Ludwig, mariánský oltář – Kotulla. Peníze na koupě zvonů sebráno díky dobrovolnému daňovému zatížení všech obyvatel v závislosti od velikosti pozemků. Posvěcení zvonů udělaných v Kolíně (sv. Urban, sv. Barbora, sv. Josef), provedl 11 října 1932 generální kaplan na německou část olomoucké diecézi, kněz prelát Josef Marcin Nathan. O týden později (18 října) olomoucký pomocný biskup, kněz biskup Josef Schinzel, provedl svěcení nového kostele.

Kostel sv. Barbory je jediným, který byl postaven ve slohu kubizmu na raciborském území.