Název Wojnowice se pravděpodobně vyvádí od jména Wojan vzniklého od podstatného jména woj, nebo woju, tedy voják.

První zmínka byla uvedena klášteru dominikánek v Ratiboři v roce 1370. Lze připouštět, že už tehdy byl zde farní kostel a farář. A kvůli tomu se lze domnívat, že byla tady velká vesnice, ve které bydleli hlavně zemědělci a zahradnici.

V roce 1578 nájemníkem byl Daniel Maczek z Kravaře.

V letech 1625-1796 vlastníkem byl Stanislav Reiswitz, který panoval v Kędzierzyně, Kurnicy, Sudole a Lubomi.

V roku 1796 se rozebraly Wojnowice spolu s Bojanovem a Lekartovem částkou 191 000 talárů, a staly se samostatné. Částku tou získali jako půjčku od Vratislavských kupců. Bohužel vesnice nebyla schopna půjčku splatit, a cestou dražby se vrátila do dosavadního věřitele.

Od roku 1838 nájemníkem Wojnowic byl lékař dr. Kuh z Vratislavi, který byl nájemníkem do roku 1875.

Od roku 1875 do roku 1945 majitelem Wojnowic (poplužního dvoru) se stal šlechtic Bancek. Avšak vesnice byla stále samostatná a zemědělská.

Aktuálně bydli sem kolem 1050 osob. Jsou zde 53 individuální hospodářství o ploše 286,25 ha a 196 zemědělské nemovitosti o ploše 301,328 m2.

Kostel jako svědectví víry

Kostel povýšení svatého kříže byl postaven v letech 1793-1794 na plánu rovnoramenného řeckého kříže ratibořany: stavební František Bolka, a tesařský mistr František Hubner. V roce 1931 byl kostel zvětšen – dostavěno transept a nový presbytář. Je to budova zděna z cihel, orientovaná, omítnuta. Z barokního chrámu zůstaly vázání lodi.

Hlavní oltář byl postaven v roce 1931 s použiti klasicistických elementů z konce XVIII století. Rovněž z tohoto století pochází klasicistická kazatelna.

Škola a její historie

Z kroniky, kterou psal kněz Meltzer v letech 1915-1918, vyplývá, že v zprávě po vizitaci farnosti v roku 1654 byla zmíněna škola v Wojnowicích, vedena a udržovaná kostelem. Budova školy byla dřevěná a měla jenom jednou místnost. Prvním učitelem, v roce 1654, byl Johann Weiss. Nástupcem byl jeho syn Johann Georg, narozený v roce 1668, který v roce 1696 obdržel zaměstnání učitele, a vnuk Krištof. Následujícími učiteli do XIX století byli: 1769 – Philipp Schentz, 1775 - Andreas Minoch, 1800 – Josof Bayer z Makowa.

Za vyučování učitel Johann Weiss získal 1 akr půdy, na kterém bylo možné sít obilí v množství šelfu, tj. 151,14 litru. Získal také louku na hranici Lekartova, a také od každého zemědělce 1 chléb a 1 kreuzer (90 kreuzerů = 1 talár). Následně Andreas Minoch za svou práci dostal ze Zemského majetku (Dominium) 6 čtvrtek žita a 110 stříbrných grošů, a na Velikonocích od každého zemědělce 4 vejce. Nadto za práci ve farní kanceláři, dostával část zisků z kostela a od každého zemědělce 2 krauzery. Čtyřikrát ročně světil všechny domácnosti. Naopak v roce 1824 Josef Bayer získal 1 akr půdy, louku, 44 chleby, 1/3 zisku z kostelní koledy, čili kolem 1 taláru a 10 stříbrných grošů, a od majitele Dominium 20 stříbrných grošů. Za evidenci hostii v kostele obdržel 80 kreuzer a 84 vejce. V období Velikonocí, Letnící a odpustku od každého zemědělce obdržel 1 koláč v ceně 0,5 stříbrného groše, rovněž majitele a nájemnici budov platili po 1 koláčů, 76 zemědělců dodatečně 2 krauzery ročně. Do školy chodilo 20 děti a to jenom v zimním období.
Protože stará budova školy, která se nacházela vedle hřbitovu, byla ohrožena zavalením, v roce 1811 obec postavila, vedle staré budovy, novou – dřevěnou za 121 talárů a 16 grošů. Materiál pro stavení byl koupen v roce 1798 z rozebrání staré budovy Dominium. Škola měla jenom jednou učebnu, které zároveň bylo bytem, nemělo podlahy a bylo moc malé pro žáky. Nebyla tam tabule ani nebyli tam lavičky, chyběly také školní knihy. Výuka ale byla zdarma.

V roce 1820 byla budova kapitálně renovovaná. Zpevněno všechny stěny a střechu. Náklady zaplatila obec. Budova byla používaná do roku 1844, tehdy se obec rozhodnula postavit novou školu, podle projektu Kuhnerta z Ratiboře. Postaveno jí vedle kostela. Byla to budova zděná, ve které byly dvě učebny a byt pro učitele. Zachovala se do povalečné doby a teprve v 70. letech XX století byla zbouraná. Náklady byli rozdělené mezi obec a zemským majitelem prof. dr. Kuhem. Kvůli zvětšujícímu se stále počtu děti, dvě učebny nebyli už dostačující, a v roku 1903 byla postavena nová budova, ve které byli dvě učebny a byt pro dva učitele. Náklady uhradila obec a částečně ratibořský starosta (byla to světská škola).

V době Kulturkampfu, čili „boji o kulturu“m v roce 1873, byl polský jazyk vykázaný z osnovy. Závazným jazykem se stala němčina. Ve školách vzniklý trojoddílní třídy: Unterklasse – nejnižší, Mittelklasse – střední, Oberklasse – nejvyšší. V každé z těchto tříd byly ještě dva oddíly. Do nejnižšího a středního chodilo se dva roky, a do nejvyšší – čtyři. Počet hodin výuky vypadal následně: nejvyšší oddíl – 32 hodiny týdenně, střední – 28, nenižší – 22. Kronika uvádí příkladný plán přednášek v zimním období roku 1911/1912 pro Oberklassu.

V letech 1931-1932 dostavěno druhé křidlo, které otevřeno v roce 1933. Poslední přestavba budovy byla v roce 1999, tehdy byla oddaná veřejnosti nejnovější část školy, ve které se nachází velká hala, šatna, záchod (do této doby byl záchod zvenku) a jiné místnosti.

Je třeba dodat, že v roce 2001 vznikla školno-předškolní skupina (Zespół Szkolno-Przedszkolny). Pracoviště má pěknou počítačovou učebnu. Tady má svou pobočku knihovna, a pečlivě-terapeuticky klub. Škola plnila a plni stále funkci kulturního centra vesnici. Organizuje se tady mnoho školních akci, a dodržuje se regionální tradice.